Přátelé a spolupracovníci Václava Havla si v DOXu připomněli jeho nedožité 90. narozeniny. Večer plný hudby, vzpomínek a naděje vznikl i díky podpoře Michaely a Zdeňka Bakalových.
Centrum současného umění DOX se 7. října zaplnilo lidmi, kteří Václava Havla v různých obdobích jeho života provázeli, spolupracovali s ním nebo jeho myšlenky dnes nesou dál. Vzpomínkový večer připravil neformální kruh Havlových přátel a spolupracovníků, kteří se hlásí ke spoluzodpovědnosti za zachování, šíření a obhajobu jeho morálního, myšlenkového a politického odkazu.
V úvodu hosty pozdravil Václav Pecha, ředitel Bakala Foundation. I on jménem Michaely a Zdeňka Bakalových krátce na Havla zavzpomínal. Manželé Bakalovi patřili k blízkým přátelům Václava Havla, jeho odkaz dlouhodobě podporují a přispěli i k uspořádání večera. Ve svém vzkazu vysvětlili, proč má smysl slavit, přestože Havel s námi už bezmála patnáct let není: „Jste tu vy, jeho přátelé, spolupracovníci a další lidé, kteří nesete jeho odkaz stále dál. A jsou zde i jeho stále platné myšlenky. Proto se tu večer scházíme slavit jeho život a dílo, jako by těch devadesát let dovršil.”
Připomněli ho jako člověka vlídného a moudrého, často o sobě pochybujícího, a přitom mimořádně odvážného. „Viděl v lidech vždy to lepší. Nenosil v sobě zášť ani nenávist. Uměl dělat legraci, hlavně sám ze sebe. Věděl, jaké slovo použít tam, kde my ostatní vršíme dlouhá souvětí.”
“Havel nesliboval snadná řešení. Věřil, že pravda a slušnost nakonec obstojí, i když to trvá déle, než bychom si přáli. A naději chápal jako jistotu, že něco má smysl, ať už to dopadne jakkoli,” zaznělo dále ve vzpomínce manželů Bakalových.
„S nadějí si tedy připijme. Na Václavův život i náš svět. Na pravdu a lásku, které nakonec vždycky zvítězí,“ zaznělo na konci jejich zdravice.
Na pódiu se pak vystřídali hudebníci, kteří mají k Havlovu odkazu blízko: Monika Načeva s Michalem Pavlíčkem, Michal Prokop Trio, Jaroslav Hutka, Jiří Dědeček, Vladimír Merta, Eva Turnová a skupina Garáž. Spolek Havloids uvedl Havlovu aktovku Chyba. Zazněly vzpomínky blízkých přátel, promítaly se archivní snímky a došlo i na opékání buřtů. Co to má s Havlem společné? Obojí je takové naše národní dědictví.