Přicházíme včas, říkají Michal Pěchouček a Michaela Bakala k lákání vědců ze světa

Nebo vlastně by se patřilo napsat blíž. Zatímco dosud primárně podporovala nadané studenty na jejich cestě za vzděláním na prestižních univerzitách v zahraničí, teď se pustila ve spolupráci s nejstarší technickou univerzitou v Evropě do lákání špičkové vědy do Česka.

Bakala Foundation totiž daruje ČVUT jeden milion dolarů, díky čemuž vznikne nová pozice ČVUT-Bakala Distinguished Chair, kterou má obsadit elitní vědec či vědkyně ze světa.

V unikátním dvojrozhovoru vysvětluje Michaela Bakala, proč se rozhodli s nadací pro tento krok a jestli jde jen o jednorázovou akci. Rektor ČVUT Michal Pěchouček pak líčí, čím může pražská technika přilákat světová vědecká esa.

„Já jsem přinesla podpis smlouvy, ředitel nadace Václav Pecha zajistí, že přijdou peníze, a Michal Pěchouček se svým týmem vybere správného člověka,“ shrnula rozdělení rolí Michaela Bakala, která do Prahy přiletěla z USA jen pár hodin před podpisem smlouvy o daru pro ČVUT. Přesto z ní čišela energie a patrná byla i radost z nového projektu.

Jak to vůbec vzniklo? Čím vás ČVUT přesvědčilo, že jste se na tak výrazné spolupráci domluvili?

Michaela Bakala (MB): S Michalem Pěchoučkem se známe dlouho, společně jsme budovali program Scholarship, který už funguje skoro dvacet let. V něm jde o to, jak pomáhat mladým talentovaným studentům. Michal také působí v odborné komisi tohoto programu. Nemáme omezení na konkrétní obor nebo teritorium, ale ze zkušenosti víme, že nejlepší studenti, kteří potřebují pomoc naší nadace, směřují většinou do Velké Británie nebo do Spojených států.

A s tím, co se před pár lety začalo dít ve Spojených státech, kdo nastoupil k moci a jak přistupují ke vzdělání, ale také v souvislosti s brexitem, který výrazně zdražil a znepříjemnil studentům z České republiky přístup na tamní nejlepší školy, jsme hledali nové cesty, jak rozvíjet přístup ke špičkovému vzdělání. Ať už jak navýšit prostředky, nebo jak je využít i jinak. Věděli jsme, že Michal má zájem se víc angažovat na ČVUT, takže jsme se začali víc bavit o možné spolupráci.

A to vám zapadlo do konceptu?

MB: Ano, když se Michal stal rektorem ČVUT a přišel s vlastními nápady a programy, kde lze v České republice využít potenciál osobních dárců a sponzorů a tedy toho, co jsme se naučili od zahraničních univerzit a co z toho je aplikovatelné tady, řekli jsme si, že nám to zapadá do našeho programu. Protože kvalitní vzdělávání je hlavním klíčem a naším posláním je ho podporovat.

Takže už nebude Bakala Foundation „jen“ vysílat studenty ven, ale chce přinést i svět do Česka?

MB: Je to tak. Na jedné straně posíláme nejtalentovanější studenty, kteří vychází z českých škol do zahraničí a dlouhodobě jim pomáháme, přičemž se většina z nich vrací. Druhou myšlenkou bylo zaměřit se i na to, jak kvalitní jsou české vysoké školy, jaké studenty produkují a co jim třeba brání v tom, aby byly ještě lepší.

Samozřejmě nemůžeme všechny studenty poslat za nejlepšími mozky do zahraničí, ale proč nezkusit přivést jeden z těch mozků sem. Takže rozšiřujeme naši působnost a výraznou část prostředků budeme věnovat tomu, aby tady vzniklo skvělé vědecké pracoviště a studenti měli možnost pracovat s nejlepšími v Praze, aniž by kvůli tomu museli létat třeba do Spojených států.

Jak se do toho promítá vaše zkušenost, pane rektore?

Michal Pěchouček (MP): Jsem velkým fanouškem Scholarship programu Bakala Foundation a jsem moc rád, že u toho mohu být a pomáhat Michaele a Zdeňkovi (Bakalovi, pozn. redakce) ten nápad formovat. Je to i proto, že jsem před třiceti lety vystudoval za soukromé peníze ve Velké Británii, takže mám svůj osobní závazek. Hluboce věřím, že má smysl, když soukromé peníze podporují studenty, kteří vystudují špičkové školy a pak se dřív nebo později vrátí do Česka a pomáhají naší zemi. Tuto cestu jsem si i sám prošel.

ČVUT je špičková technika v regionu, stará slavná škola s výbornými výsledky a jsem nesmírně rád, že ji můžu rozvíjet. Jedna z věcí, kde je ČVUT ale pořád trochu staromódní, je, že má málo soukromého kapitálu, který by podporoval excelenci na univerzitě. Špičkové školy v zahraničí fungují tak, že společnost na nich ekonomicky podporuje excelenci. Ale v Čechách to nemá tradici.

A to je něco, co tu chcete rozvíjet?

MP: Ano, to je přesně ten nápad, který chci Česku přinést a ukázat, že dává velký smysl, když lidé, kteří mají vizi a věří v podporu vzdělávání a excelence, podpoří univerzitu. Program ČVUT-Bakala Chair je krásně komplementární k programu Scholarship právě v tom, že škáluje zkušenost, kterou mohou studenti získat, ale jde opačným směrem. Než abychom pouze posílali studenty do zahraničí, můžeme přitáhnout špičkovou osobnost sem na ČVUT.

Jaký čekáte reálný dopad takového kroku?

MP: Může být v mnoha ohledech. Jednak přináší jinou zkušenost, zkušenost ze zahraničí, z excelentní školy, může ukázat, že se věda a výuka dělají i jiným způsobem. Za druhé kolem sebe staví týmy, to je další multiplikativní efekt. A třetí efekt je, že tento funkční, ve světě ověřený model, který se na ČVUT ukáže, může inspirovat i další dárce. Doufáme, že se nám podaří mít takových spoluprací v budoucnu víc.

Jak se na to díváte paní Bakala vy z pohledu nadace?

MB: Věřím, že člověk, kterého ČVUT vybere a já se moc těším, kdo to bude, může během svého působení tady navíc motivovat studenty a nacházet pro ně programy, které tu ještě chybí. Může je směrovat podle vlastní zkušenosti, kam by se mohli dál posunout. To je totiž zásadní otázka, se kterou se snažíme radit s naším týmem studentům už od střední školy.

Pokud mají o něco zájem, tak jim pomáháme zjistit, jaká škola je pro ně ta správná, aby si uměli najít partnery na druhé straně, věděli, co se od nich bude očekávat, jak se na studium v zahraničí připravit, na jaké školy se hlásit a proč. V tomto případě si myslím, že je to vlaštovkou toho, co by se dalo a za normálních okolností mělo dělat i tady, jako se to děje v zahraničí.

Jsem moc ráda, že zrovna nejstarší škola tohoto typu u nás má tu možnost a odvahu ukázat cestu možná i ostatním. Je to začátek cesty, ne vrchol. Říkáme si také, že je to pro nás pilotní projekt, takže to neznamená, že dnes jsme podepsali první a zároveň poslední smlouvu. Předpokládám, že to není konec naší spolupráce. Dohodli jsme se na smlouvě na první tři roky a uvidíme, jakou zkušenost přinese.

Koho chcete na univerzitu získat? Jaký by měl mít profil?

MP: Chceme najít nejzajímavějšího a nejinspirativnějšího člověka, který bude mít zájem přijít do Česka. Zároveň doufáme, že se nám podaří najít někoho pro naše prioritní oblasti. Na ČVUT máme tři silné prioritní oblasti, kde teď silně rosteme a chceme růst dál.

Jaké obory to jsou?

MP: První je umělá inteligence a robotika, včetně jejích aplikací, ČVUT má v AI velkou tradici stejně jako v robotice. Druhá oblast je energetika a cleantech (technologie, které snižují negativní dopady na životní prostředí prostřednictvím zlepšení energetické účinnosti, udržitelného využívání zdrojů nebo ochrany životního prostředí, pozn. redakce) máme tu jadernou fakultu a jsme jedni z mála v regionu s velmi kompetitivními znalostmi v oblasti jaderného inženýrství, máme tady i ústav pro energeticky efektivní budovy.

Třetí oblast jsou čipy a kvantové technologie, začínáme růst v oblasti kvantového počítání, máme tu Kvantové inovační centrum, v čipech spolupracujeme s Tchaj-wanem a s Drážďany. Čipy byly tradičně na Fakultě elektrotechnické považovány za obor s vysokou excelencí, takže chceme navázat na československou historii polovodičů.

To jsou naše tři prioritní oblasti a byli bychom rádi, kdyby ta vybraná osoba do jedné z nich spadala. Žádné omezení ale nemáme. Způsob výběru bude založený na tom, že chceme skutečnou excelenci, kvalitu a inspiraci pro studenty.

Máte ale skutečně šanci sem přitáhnout ty nejlepší lidi? A na co je vlastně lákáte, kromě ohodnocení?

MP: Nabídneme jim pojmenovanou pozici, což už samo o sobě má pro spoustu lidí, kteří zvažují příchod do Česka, velkou hodnotu, protože jinak nevědí, jestli pro ně na katedře nakonec místo bude, nebo nebude. Ten závazek má ohromnou hodnotu pro někoho, kdo zvažuje přijít třeba ze Spojených států do Evropy a v určitém věku založit vlastní vědeckou skupinu. Musím říct, že mnoho univerzit v Česku tohle nedokáže nabídnout, takže se tím hodně odlišujeme.

Další velkou hodnotou je ČVUT jako takové. Má tradici v tom, že má výborné doktorandy. Ve vědě jsou právě doktorandi tím, kdo ji ve skutečnosti pohání, takže v době, kdy není jednoduché najít dobrého doktoranda, je ČVUT pro spoustu profesorů zajímavé pracoviště právě kvůli kvalitě mladé vědecké generace.

A třetí důvod, nezastírám, je Praha. Tedy kvalita života, míra bezpečí, předvídatelnost společnosti. To je silná hodnota pro vědce, kteří zvažují přesun z jiného světového regionu do Evropy. Když se podíváme na žebříček QS, kde se hodnotí univerzity, české školy se umisťují typicky kolem dvoustého (Karlova univerzita) nebo čtyřstého místa (ČVUT). Ale když se v tomto žebříčku hodnotí atraktivita měst, Praha je na 27. místě, tedy mnohonásobně výš než samotné univerzity. Takže ten třetí argument je opravdu Praha.

Paní Bakala, souhlasíte s tímto pohledem?

MB: Ten potenciál cítíme všichni. V Česku pořád probíhá určitá transformace školství v rámci rozpočtu a vnímání priorit vlády, jak k tomu strategicky přistupuje. Ale myslím si, že vzdělání v České republice obecně patří k těm dobrým v Evropě. Všichni cítíme, že má smysl do něj investovat a že to je budoucnost.

Má na váš postoj vliv i to, že žijete primárně mimo Českou republiku?

MB: Vidím, jak se mění USA, kde studují i naše děti. Poslední roky roste touha části americké akademické obce získat zkušenost v Evropě a čekám, že poroste i v příštích letech. Dochází ke zvláštnímu přehodnocování toho, jak bude Amerika vnímat zbytek světa a jaký vztah k ní budeme mít my. Ta vazba bude spíš otevřenější a flexibilnější, dobře to bude vidět právě v oblasti vzdělávání.

Zcela otevřeně, mnoho lidí se dnes ve Spojených státech necítí spokojeně, vnímají omezení a tlak, protože vzdělání se nestalo prioritou současné vládní garnitury. A i nejlepší školy se dostaly pod společenský i finanční tlak. Myslím, že náš nový program přišel ve správný čas.

Vnímáte to podobně, pane rektore?

MP: I pro profesory, kteří plánují celoživotní kariéru, může působení v Evropě, na škole podobného typu jako je naše, přinést velkou zkušenost pro další profesní růst. Také si myslím, že to načasování je dnes, v situaci, kterou zažíváme ve vztahu Evropy a Spojených států, velmi vhodné.

Před dvaceti lety jsme všichni chtěli pryč odsud. Teď přišel čas, aby ti nejlepší lidé, ať už z Velké Británie nebo Spojených států, přišli sem a mohli jsme si vzájemně pomoct. Když se ta spolupráce protne, může z toho vzniknout něco velmi hodnotného a pozitivního.

Co dělá ČVUT ještě atraktivním pro lidi, kteří zvažují příchod ze zahraničí?

MP: Z pohledu Američanů je na ČVUT zajímavé i to, že to není izolovaná škola, ale je součástí několika univerzitních ekosystémů. Jeden je český, kdy máme partnerství s VUT v Brně a budujeme partnerství i s Masarykovou univerzitou. Jsem totiž velký fanoušek osy Praha–Brno v technologiích a ve vzdělávání.

Druhý ekosystém se týká německy laděného světa starých technických univerzit, máme výborné partnerství s univerzitami v Mnichově, Drážďanech, Vídni i Grazu.

Nejdůležitější ale je, že ČVUT je součástí EuroTechu, sítě nejslavnějších evropských technik, kam patří mimo jiné Eindhoven, Mnichov, dánská technika, École Polytechnique nebo EPFL ve Švýcarsku. ČVUT do této elitní skupiny letos vstoupilo. Takže lidé, kteří přijdou na ČVUT, mají díky tomu i přístup do Mnichova, Paříže nebo Lausanne. To je velká hodnota, protože neskončí izolovaně někde ve střední Evropě, kde by nevěděli, co dál.

Jak bude prakticky vypadat výběr člověka, který na tuto novou pozici nastoupí?

MP: Je to kombinace otevřené výzvy a cíleného vyhledávání. Protože nehledáme nikoho na začátku kariéry, ale člověka seniorního, ve středu kariéry, který bude mít transformativní dopad na určitou oblast na ČVUT, kombinujeme to s tím, že my sami, jako lidé, kteří máme kontakty ve Spojených státech a Velké Británii, budeme oslovovat konkrétní vybrané osobnosti. Nemáme na to headhuntingovou agenturu.

Je to postavené na našich kontaktech, na profesorech, kteří mají nějaké předchozí nebo současné vazby ve Spojených státech. Budeme se snažit najít ty nejlepší lidi. Máme ambici mít do konce roku hotový shortlist a hned začátkem příštího roku vybrat, abychom věděli, kdo tou osobou bude. Potom následuje složitější období vyjednávání nástupu, protože špičková osobnost se nesebere a nepřijede do týdne.

Kdy si tedy myslíte, že by se tady mohla objevit? Jaký je plán?

MP: Myslíme si, že to může mít určité přechodné období, kdy by ta osoba byla třeba na padesát procent na ČVUT a na padesát procent třeba na Princetonu nebo jinde, kde bude mít závazek. A třeba během prvních tří čtvrtin roku bychom tento poměr mohli posunout na plný přechod na ČVUT.

Je to ale samozřejmě hodně těžké, protože podobných snah je v Evropě hodně a spousta univerzit chce teď využít současného zájmu o Evropu a mít z něj užitek. Zatím z toho těží primárně Cambridge, Oxford nebo ETH, tedy nejlepší univerzity, které z toho mají obrovský příliv mozků. My si to musíme odpracovat, abychom z toho také získali.

Jaká je vaše ideální představa toho člověka? Kromě toho, že bude špičkou ve svém oboru v těch oblastech, o kterých jste mluvil, má být víc zaměřený na aplikaci inovací, nebo spíš na čistou vědu?

MP: V tomhle nechci dělat žádnou preferenci, i proto, že sám nepreferuji aplikovaný výzkum před základním. Hluboce věřím, že na univerzitě se má dělat věda, excelentní a špičková. A pak by na univerzitě měli být i lidé, kteří chtějí inovovat, vzít vědecké výsledky a stavět na nich startupy nebo spolupracovat s průmyslem.

Nemusí to být stejní lidé, doktorandi špičkových vědců v základním výzkumu mohou být třeba právě ti, kdo později staví startupy. Rozhodně nechci v této výzvě vyjadřovat jakoukoli preferenci. Jsem ale přesvědčen, že dobrý výběr správné osobnosti zvýší konkurenceschopnost ČVUT i v aplikacích a ve schopnosti stavět startupy. I když to nemusí být přímo ta vybraná osobnost.

Bude do finálního výběru nějak promlouvat i nadace, nebo to bude čistě věc ČVUT?

MB: Plně věříme výběrové komisi, kterou si ČVUT a Michal Pěchouček sestaví. Odbornou stránku plně necháváme na škole. Věřím, že to bude zajímavý proces, protože je to skutečná vlaštovka, první pokus, o kterém jsem přesvědčena, že dopadne dobře a dá motivaci dalším lidem i dalším školám k podobným krokům.

Přála bych si, aby si další donátoři uvědomili, že i takto lze podporovat českou vědu a univerzitní vzdělávání. Máme spoustu chytrých a schopných lidí, kteří mohou naší společnosti dát mnohem víc, když budou mít lepší podmínky.

Jak se na roli soukromých dárců v Česku díváte vy, pane rektore?

MP: Víte, spousta lidí z Česka s velkým majetkem, kteří mají byznys primárně v zahraničí, říká, že chtějí podporovat především to místo, kde podnikají. A když pro ně není klíčové Česko, je i šance pro české školy tím pádem nižší. Jsem proto rád, že právě Bakalovi, ačkoli mají byznys primárně v zahraničí, jsou ochotní financovat vzdělávání a podporovat talenty v Česku. To je ohromná hodnota.

Paní Bakala, jak vy sama vnímáte svůj vztah k Česku po těch letech v zahraničí?

MB: Česko jsme nikdy neopustili, přestože naše zázemí tady už není tak výrazné a nežijeme tady trvale. Ale náš závazek, ať už mého muže, nebo můj osobní, je trvalý, a tímto dalším krokem potvrzujeme, že nám na budoucnosti naší země záleží, i když se náš život už téměř dvacet let odehrává převážně v zahraničí.

Autor: Pavla Francová, FORBES.cz