Petr Jakubčík

Teoretická fyzika není jen věda o položivých kočkách, dvojčatech v raketách a rychlonohém Achillovi neschopném dohonit želvu, ale hlavně o porozumění zcela běžných jevů a schopnosti abstrakce. Zvláštní na ní je taky to, že se špatně provozuje jako koníček. Buď jste jí zcela nedotčeni, nebo jste jí natolik pohlceni, že nemůžete jinak než se jí naplno věnovat. Patřím do té druhé skupiny, a snad i proto jsem se hlásil na špičkové univerzity ve Velké Británii a ve Spojených státech z pražského gymnázia PORG Libeň, jehož jsem byl sedm let studentem. Během střední školy jsem strávil rok na George Heriot’s School ve skotském Edinburghu a právem o něm můžu mluvit jako o nejúžasnějším roku svého života. Možná právě přátelská atmosféra a inspirativní prostředí v cizině spolu s úspěchy, které jsem sklidil ve škole i mimo ni, například v Britské fyzikální olympiádě, mi pomohly se nakonec rozhodnout pro New College na univerzitě v Oxfordu. Fascinují mě pojmy jako je chaos, čas, entropie, symetrie a jednou bych rád přišel na to, jestli Měsíc existuje, i když se na něj zrovna nedíváme, a jestli má vůbec smysl se na to ptát…