Karel Kieslich

Vždycky mě zajímal člověk a všechno, co se ho týká, a miloval jsem příběhy. Na Gymnáziu Budějovická jsem se dlouho nemohl rozhodnout, jestli se ty nejlepší příběhy o lidech a o tom co za těmi příběhy stojí, dozvím během studia historie, dějin umění nebo dokumentárního filmu. Nakonec jsem si, trochu nejistě a trochu překvapivě, vybral medicínu. Velmi brzy mě ale medicína okouzlila: o lidech jsem se toho díky ní dozvěděl spoustu a zjistil jsem, že pro dobrého lékaře je láska k příběhům nepostradatelná. Jako zdaleka nejzajímavější příběhy mi přišly ty v neurovědách a psychiatrii, možná i proto, že je toho v nich ještě tolik neznámého. Proto jsem se při medicíně začal zabývat výzkumem v neurovědách a absolvoval několik stáží na psychiatrii. Na medicíně jsem také začal učit (anatomii, histologii, embryologii a fyziologii) a protože mě to naplňuje stejně jako medicína samotná a baví jako máloco jiného, pokračoval jsem v tom i po absolvování. Kromě toho už několik let působím jako lektor a prefekt na Letní akademii Discover a dělám mentora středoškolským studentům v Yoda mentorship programu. V současnosti studuji kognitivní neurovědu na University College London. Doufám, že mi tato nová věda, která se ambiciózně snaží překlenout propast mezi naším mozkem a myslí, dá ideální nástroj, jak pomoci udělat příběhy v psychiatrii o něco přehlednější a jejich konce šťastnější. Pracuji tu na výzkumném projektu, který s využitím metod komputační psychiatrie zkoumá, jakým způsobem je narušená motivace a systém odměny v depresi a jiných psychiatrických onemocněních a co to vypovídá o tom, jak náš mozek funguje. V budoucnu bych chtěl pokračovat ve výzkumu tímto směrem a také dál předávat své nadšení z medicíny a lidského mozku studentům a široké veřejnosti.