Adam Pašek

Jmenuji se Adam Pašek a studuji díky Bakala Foundation druhý rok magisterského stupně filosofii na pařížské univerzitě Panthéon-Sorbonne. Ten první jsem vystudoval ve Fribourgu ve Švýcarsku. Ačkoli mi teď každodenní pouť metrem do fakultní knihovny připomíná život na koleji u náměstí Jiřího z Poděbrad a ačkoli pařížské platany mi pořád připomínají Karlínské náměstí, jde pro mě v mém životě už nějakých pár let o cestu pryč. Poprvé jsem vydal pryč studovat s Erasmem v roce 2015. Líbilo se mi nesmírně, jaké to je vklouznout do cizí řeči a žít v ní. Najednou se ukazuje, že úplně běžná každodennost vyžaduje docela složité kompetence, na které nás normálně vůbec nenapadne myslet. Objednat si kávu samozřejmě po pár dnech už není žádný problém, ale udělat to se všemi náležitými zdvořilostmi, aniž bychom se naopak jevili strojeně, je najednou úkol hodný mimořádné pozornosti. Ze Švýcarska také Evropa najednou vypadala docela jinak, její vnitřní konzistence dostávala jiný smysl. V té době jsem také díky profesoru Karfíkovi začal důkladně číst Patočkovo dílo. Psát diplomovou práci v Paříži jsem se rozhodl, když jsem se seznámil s pracemi, které Patočkově filosofii věnoval profesor Renaud Barbaras, na jehož přednášky teď ve čtvrtek večer a v pátek ráno chodím. Nevím, jestli to znáte, jaké to je, být na přednášce, při které cítíte, že to myšlení se děje před vámi, že přednáška není jen předáváním nějakých hotových poznatků, ale že je událostí myšlení. V pátečním semináři jde o to najít pojem světa tak obecný, aby nám umožnil porozumět tomu, jak „být“ znamená nutně „být na světě“. Taková úplně nejobecnější možná definice světa musí nám zároveň říkat, co „patřit do světa“ pro tu kterou bytost konkrétně znamená. Není tak daleko otázka, co „patřit do světa“ znamená pro Evropu. A protože podle Patočky Evropa byla ve své zvláštnosti od počátku charakterizována právě určitým porozuměním tomuto náležení, klade se pro nás v této otázce hned otázka druhá, totiž co znamená pro Českou republiku patřit do Evropy.