Novou iniciativou podpoříme veřejně aktivní ženy

Autor: Jaroslav Mašek Foto: Matej Slávik Publikováno v magazínu Hospodářských novin PročNe 27. března 2026.

Je to další logický krok v našem snažení. Loni jsme oslavili 20 let TOP žen Česka, které se věnují oceňování a podpoře žen, které působí především v byznysu. Chvíli jsem váhala, zda už jsme svou misi nesplnili. Za ta léta jsme ukázali stovky příběhů úspěšných dam a poukazovali jsme i na potíže, se kterými se musejí potýkat, na různé skleněné stropy a nerovné odměňování. Ale z vývoje společnosti v poslední době mi vyšlo, že musíme pokračovat. A ještě aktivněji. Trochu jsme totiž opomíjeli specifika působení veřejně činných žen. Ať už v politice, v médiích nebo v neziskovém sektoru či ve státní správě. Čelí nejen stereotypům, ale i nenávistným projevům a v čase se to moc nezlepšuje, s nástupem sociálních sítí a populistické politiky spíše naopak. Veřejná debata zhrubla a útoků na ženy přibývá, včetně těch sexualizovaných. V roce 2026 jsme se vrátili někam do devadesátých let a možná ještě hůř. Proto tedy zakládáme [y]niciativu na podporu veřejně aktivních žen, nejen političek. Ypsilon se v našem jazyce pojí s rodem ženským, proto jsme si ho vzali i za náš symbol. Kdykoli ženy něco dokázaly, vynalezly, vedly, vždy na konci stálo právě ypsilon.

Jako patronka TOP žen Česka jsem hovořila s veřejně činnými ženami, které mají zkušenosti z oblasti politiky, státní správy, práva a médií, včetně předních političek, jako jsou Zuzana Čaputová nebo Markéta Pekarová Adamová. Odešly z politiky, protože toxické prostředí ovlivňovalo jejich zdraví a rodinu. Debata o potřebě se navzájem podpořit vznikala od minulého roku. Chceme zlepšit podmínky pro ženy, které uvažují o vstupu do veřejného prostoru nebo v něm už jsou. Zahrnuje to vytvoření poolu expertů, pochopitelně včetně mužů, kteří s tím vším budou pomáhat. Chceme dát ženám vědět, že mají na koho se obrátit, pokud jsou ponižovány, zastrašovány, uráženy nebo jsou na ně vedeny vulgární útoky z titulu, že jsou ženy. Ženství, kariéra a veřejná funkce by měly jít ruku v ruce.

Kromě přímé pomoci chceme útoky na ženy zaznamenávat systematicky. Zároveň máme díky TOP ženám Česka spoustu oceněných, které chtějí teď pomáhat ostatním a vracet část ze svého úspěchu. Budeme tedy nabízet také odborné workshopy, mentoring, osobní koučink, jsme schopni poskytnout právní a psychologickou pomoc, uvažujeme o finanční podpoře ekonomicky znevýhodněných, typicky v nezisku, včetně třeba zaslouženého sabatiklu po uzavření části kariéry či v momentu hrozby vyhoření.

Letos na jaře. Finalizujeme složení správní rady, já budu zakladatelkou a filantropkou iniciativy, oslovili jsme ke spolupráci také například Věru Jourovou, Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou, Milenu Králíčkovou nebo Jitku Adamčíkovou. Ve vedení chceme určitě i muže. Zároveň angažujeme odborníky na útoky v kyberprostoru, tedy primárně na sociálních sítích, aby nám pomohli zdánlivě anonymní útočníky identifikovat a výhrůžky násilím nahlašovat policii.

Ne, iniciativa je apolitická, aktivní politici tedy nebudou v zakládajícím výboru. Já budu ráda hnacím motorem toho, aby platforma byla skutečně funkční a věci měnila. Včetně například zveřejňování statistik o útocích na ženy, což bereme jako takový základ pro diskusi a osvětu vedoucí ke kultivaci veřejné debaty. Na veřejně přístupném portálu budeme ukazovat, jaká je situace, a zároveň nabízet řešení pro ženy, které se potřebují poradit, jak nakládat s různými formami psychologického násilí a zastrašování, nebo chtějí posilovat své kompetence a odolnost pro jakoukoli veřejnou roli. Podstatné je o tématu hovořit, mapovat ho a mít řešení. Ani zkušení lidé občas nevědí, jak na konkrétní situaci reagovat, kdy už jsou nenávistné projevy a výhružky násilím k nahlášení policii, kdo jiný má s takovým případem zkušenosti. Nebo jednoduše nemají čas či sílu se tím zabývat, je to toxické. Vedle možnosti nahlášení útoku a pomoci obětem se chceme zaměřit i na prevenci a osvětu, protože šíření nenávisti se normalizuje. Nemůžeme říkat, že kdo vystupuje ve veřejném prostoru, musí počítat s výhružkami a nenávistnými komentáři. To nesmíme tolerovat ani v případech žen, ani mužů.

Ano, jednak jsme mluvili s dámami působícími v evropských strukturách a také jsme analyzovali činnost a zkušenosti obdobných institucí po celém světě. Sledujeme i trendy vývoje vztahu společnosti vůči ženám. V generaci Z například podle nedávného výzkumu The Guardian je více mladých mužů než v generaci tzv. baby boomers, kteří mají tradiční pohled na roli ženy a věří například, že manželka by měla poslouchat svého manžela. Nevěřím, že svět jednou najde ideální balanc, ale já budu vždy dělat vše pro to, aby muž a žena byli partneři a nedocházelo mezi nimi k nezdravým závislostem. To znamená k podřízené nebo předem určené roli ženy. Zároveň jsme si vědomi, že na českém trhu jsou iniciativy, které už ženy podporují a zaměřují se na různá konkrétní témata jako je Fórum 50, Ženy v médiích nebo Ženy v politice a rádi s nimi budeme spolupracovat.

Chtěla bych, aby ženy z veřejného prostoru nemizely. Naopak, aby jich v politických funkcích, v médích nebo vedení různých organizací bylo více. Abychom jako země nebyly na chvostu evropských žebříčků zastoupení žen ve veřejných funkcích, jako tomu je dnes. Aby společnost využila jejich potenciál. A samozřejmě, aby se debata ve společnosti kultivovala.

Sice bych si přála, aby to nemusel být dlouhodobý projekt, ale uvažuji tak o něm. Jsem připravena ho s naší rodinnou nadací Bakala Foundation podporovat. A mám trochu obavy, že vzhledem ke stavu, v němž se svět a západní společnost teď nachází, to bude běh na dlouhou trať.