Bakala Foundation podpořila dalšího talentovaného klavíristu

Sorry, this entry is only available in Czech.

I díky podpoře manželů Bakalových dnes večer na Hudební a taneční fakultě AMU (HAMU) Marek Kozák pokřtí své debutové CD. Tento talentovaný klavírista a varhaník projevil mimořádné nadání už ve čtyřech letech a od té doby se hudbě věnuje naplno: studuje hudbu, koncertuje v Česku i v zahraničí, sbírá prestižní ocenění. Marek si pro svou debutovou nahrávku vybral Haydna, Chopina, Francka, Rachmaninova a soudobého českého skladatele Skoumala. Co jej vedlo k volbě tohoto repertoáru, a jak se vůbec k hudbě dostal? Čtěte v následujícím rozhovoru:

 

Jaké byly Vaše hudební začátky, kdo nebo co Vás nejvíce ovlivnilo?

Od malička bylo jasné, že hudba je mi souzena. Delší čas trvalo, než jsem našel „svůj“ obor. V dětství jsem začal u klavíru, odskočil jsem si na pár let k varhanám, chvíli mne lákala také kompozice a nakonec jsem se přece jen vrátil ke klavíru. Varhany částečně zůstaly a právě prostřednictvím královského nástroje se tu a tam věnuji hlavně varhanní improvizaci (alespoň nějaký pozůstatek dříve plánované dráhy skladatele). Ovlivnila mne řada lidí, nedokážu je vyjmenovat všechny, ale rozhodně jsem vděčný za svoji rodinu a všechny učitele, kteří mne provázeli a provázejí životem.


Vaším pedagogem je v současné době prof. Ivan Klánský, velká interpretační i pedagogická osobnost, na koho ještě vzpomínáte a jaká je úloha pedagoga pro mladého umělce?

Jsem šťastný, že mohu studovat ve třídě prof. Ivana Klánského. Rozhodně bych nebyl jeho studentem, nebýt paní profesorky Moniky Tugendliebové, u které jsem studoval na konzervatoři v Ostravě a která mne k němu přivedla. Vážím si na obou kantorech, že mne vždy byli schopni navést správným směrem, a přesto mi nechávali tvůrčí volnost, kterou každý mladý umělec potřebuje. Nemohu také zapomenout na paní profesorku Martinu Zelovou, u které jsem studoval varhany, a byla to paradoxně právě ona, kdo vycítil, že bych se měl „vrátit“ ke klavíru, a přivedla mne ke své spolužačce a kamarádce Monice Tugendliebové.


Pro debutovou nahrávku jste si vybral Haydna, Chopina, Francka, Rachmaninova a soudobého českého skladatele Skoumala. Co Vás vedlo k volbě tohoto repertoáru?

Snažil jsem se vybrat za každé stylové období autora, který mne nejvíc charakterizuje. O Chopinovi jsem ani chvíli nepochyboval, díky soutěži ve Varšavě má v mém repertoáru až možná „nezdravou“ převahu nad ostatními autory. Franck i Rachmaninov jsou mi blízcí svým polyfonním myšlením. Díky varhanám mám výhodu, že vnímám mnoho hlasů najednou. Adam Skoumal je, troufám si říct, můj kamarád a jeho skladby mne ze současné hudby oslovují nejvíc.


Jste spíše univerzální typ nebo se v budoucnu chcete zaměřovat na tvorbu určitého období?

Nebráním se žádnému stylovému období, pokud mne daná hudba osloví. Vaším velkým úspěchem bylo vítězství ve velké klavírní soutěži, zdá se, že Vám soutěže nevadí. Jak to vypadá na takové soutěži a jak dlouho jste se připravoval? Příprava a průběh se liší soutěž od soutěže. Většinou platí pravidlo „čím větší soutěž, tím větší příprava“. Na soutěž v Brémách jsem se připravoval trochu netradičním způsobem. Měsíc před soutěží jsem dostal chřipku a tři týdny jsem ležel v posteli a vůbec necvičil. Myslím, že člověk na soutěžích musí překonat spíš sám sebe než své soupeře.


Jakou hudbu posloucháte, když necvičíte a kolik hodin denně cvičíte?

V poslední době přicházím na to, že nejkrásnější hudba je ticho. Možná je to tím, že se nároky na mne stále zvyšují a hudby je příliš mnoho. Učím se cvičit efektivně. To znamená, že například před pěti lety bych na množství repertoáru, které hraji v současné době, potřeboval přibližně desetkrát více času. Což samozřejmě není možné, den má pořád čtyřiadvacet hodin a člověk je živ nejen hudbou. Byla doba, kdy jsem cvičil soutěžní program třeba deset měsíců, a nic dalšího kromě toho neexistovalo.


Co je na začátku umělecké dráhy pro mladého umělce to nejtěžší?

Myslím, že nejtěžší je najít si své „místo“ — nepřecenit ani nepodcenit svůj talent. Máte nějaké životní krédo, zásadu nebo zásady, které byste chtěl dodržovat? Chtěl bych žít tak, abych nemusel nikdy litovat svých rozhodnutí. Na druhou se snažím nebrat se příliš vážně a neprožívat vše, jak to mají muzikanti ve zvyku. Na všem je potřeba hledat něco pozitivního.


Jaký vztah máte ke komorní hře?

Rozhodně pozitivní. Ačkoliv nepůsobím v žádném dlouhodobě fungujícím souboru, spolupracuji
se svými kamarády ze školy a čas od času vystupuji se staršími a zkušenějšími muzikanty (Stamicovo kvarteto, České filharmonické kvarteto a další).


Vaše umělecké vzory, Vaše lidské vzory, pokud máte…

V dětství byl můj velký umělecký a lidský vzor Petr Eben. Viděl jsem podobnost právě v momentu rozhodování — klavír/varhany/skladba. Dnes již vím, že cesta skladatele by pro mne nebyla ta pravá, ale jsem rád, že jsem měl možnost hrát několik jeho varhanních i klavírních skladeb. Snad časem dojde i na jeho klavírní koncert.


Máte nějaké záliby, jak relaxujete?

Rád si zahraji šachy nebo zajdu do lesa… Nacházím v něm cenné ticho a klid, kterých je uprostřed města tak málo…