Daniel Pajer

Předtím než jsem nastoupil na Imperial College London, kde nyní studuji fyziku s teoretickou fyzikou, jsem měl to štěstí navštěvovat Gymnázium Jana Keplera. Pokud jde o fyziku samotnou, tak k ní jsem si našel cestu asi celkem náhodou, i když mě vždycky svým způsobem fascinovala. Bylo to až později na gymnáziu, kdy mě začalo bavit řešit všemožné fyzikální úlohy, což mě dovedlo i k vědomostním soutěžím a olympiádám. Asi mým největším úspěchem ze soutěží byla má reprezentace na Mezinárodní fyzikální olympiádě, kde se mi podařilo vybojovat bronzovou medaili.

Co se výzkumu týče, tak jsem zatím měl tu možnost si zkusit práci v oblasti fyziky plazmatu a částicové fyziky. K tomu se mi také naskytla příležitost strávit letošní léto (trochu nevěrně vůči své domovské katedře) na katedře matematiky na Imperialu, kde jsem stihl vymyslet novou metodu, díky níž by mělo být možné (alespoň teoreticky) efektivně „lapit“ elastické vlny, což by se dalo ku příkladu využít k čerpání energie ze seismických vln.

Kromě své akademické vytíženosti se více věnuji cyklistice, neboť je to můj hlavní způsob dopravy po Londýně, a také rád trávím čas ve společnosti svého (většinou analogového) fotoaparátu. I díky této mé zálibě budu tento rok působit ve funkci místopředsedy univerzitního fotografického klubu, kde jednou z mých hlavních priorit bude organizace výstav.